Životospráva v těhotenství 1. (co nedělat)
Snad žádná lidská činnost není předmětem tolika mýtů a nesmyslů, jako je proces rozmnožování. A to od počátku až do konce, od soulože po porod. Je to snad proto, že do toho nějakým způsobem dělá skoro každý a cítí se pak oprávněný se k tomu nějak vyjadřovat. A tak je žena během svého těhotenství konfrontovaná s celou řadou zákazů a příkazů. Musí jíst vitamíny, nesmí ležet na zádech, musí se držet v duševní pohodě (mimochodem: jak se to dělá?), nesmí zvedat těžké věci. Nesmí se koupat ve vaně s teplou vodou (jen sprchovat), nesmí se nakonec koupat vůbec, nesmí jíst plísňové sýry, suši, pít třezalkový čaj a mnoho mnoho jiných. Jako poslední novinku jsem nedávno slyšel, že těhotná nesmí jíst ananas...
Kdybych já měl těhotné ženě dát jednoduchou obecnou radu, zněla by asi takto: Všechno, co se dočte na internetu nebo v nějakých populárních časopisech, je nesmysl (pokud nečte moje texty, samozřejmě). Když se bude řídit tímto zlatým pravidlem, prakticky nemůže udělat chybu. Snad jen ve velmi řídkých a poměrně nepodstatných případech, ale v každém případě pravděpodobnost, že ublíží svému dítěti nedodržováním zákazů je nekonečně menší, než že si významně otráví život jejich respektováním.
Tím nechci říci, že by těhotná mohla dělat úplně všechno. Ale těch věcí co nesmí je podle mého názoru velmi málo (čtyři) a já je tady vyjmenuji:
1. Těhotná nesmí mít horečku. Tohle varování platí pro začátek těhotenství asi do nějakého 8. týdne podle Naegeleho. Teplota přes 39°C totiž dokáže malé těhotenství docela spolehlivě zahubit. Má-li tedy nějakou chřipku (třeba ten dnes populární kovid), měla by udržet svou tělesnou teplotu pod kritickou hranicí pomocí léků; za nejvhodnější se považuje paracetamol (to je třeba Paralen nebo Panadol), který je pro plod zcela bezpečný.
Vzpomínám si na jednu ženu, otěhotněla po mimotělním oplodnění, chytila covid a nějaký lékařka jí řekla, že v žádném případě nesmí brát žádné léky. A protože měla čtyřicítky, vymodlené těhotenství skončilo brzy potratem. Z toho plyne dvojí poučení: nemít horečku a nevěřit (vždycky) doktorům.
Z toho vychází populární zákaz, který jsem už zmínil, že těhotná se nesmí koupat ve vaně s horkou vodou. V dávných dobách (před liberálním interrupčním zákonem, ale to už ani já nepamatuju) se ženy pokoušely svépomocně zbavit nežádoucího těhotenství tím, že si připravily horkou koupel a přitom do sebe lily svařené červené víno. Racionální podklad tahle praxe měla (míním ta horká vana, víno asi ne), ale jestli se někomu podařilo takto zahubit svého nenarozeného potomka, nevím. Není to vůbec lehké si udělat tímto způsobem čtyřicítku. Kdyby to někoho zajímalo, tak já sám jsem to ze zvědavosti jednou zkoušel: ležel jsem ve vaně po krk v té nejteplejší vodě, co jsem snesl, v ústech teploměr typu „rychloběžka“. Dotáhl jsem to na 38,4°C a už dlouho předtím to bylo fakt, ale fakt nesnesitelné. Poučení: těhotná do horké vany vlézt může, ale ať se řídí svými pocity. Pokud jí bude pobyt v horké vodě příjemný, je bezpečný.
2. Těhotná žena by si neměla zlomit nohu (nebo něco jiného podobného). Tento imperativ nabývá na důležitosti hlavně v zimě, kdy se jezdí na hory. Na hory ano, lyžovat ano, ale opatrně. Proč ? Protože těhotenství je tzv. trombofilní stav, to znamená, že každá těhotná má větší pohotovost ke srážení krve a proto větší riziko žilních trombóz i z toho plynoucích komplikací (plicních embolií, tj. vmetků sražené krve do plicních tepen). Je to jedna z věcí, které se v těhotenství dost bojíme. Riziko trombózy snižuje aktivní pohyb, zvyšuje ho znehybnění.
Když si tedy těhotná nechá zasádrovat nohu nebo se prostě upoutat lůžko, riziko se znásobuje. Obecně se tedy dá říci, že u riskantnější tělesné činnosti (třeba parašutismu, horolezectví, jízdy na koni, na kole, na lyžích atd.) nevadí ta činnost samotná; to, co vadí, jsou úrazy, které z toho případně pojdou. (Pokud někomu připadá bizarní představa, jak těhotná žena skáče padákem, tak jsem měl v péči zapálenou parašutistku, která se během seskoku padákem vdávala. Konalo se to ve 20. týdnu jejího těhotenství.)
3. Těhotná by se neměla nechat rentgenovat. Platí to pro zhruba tak první 3 měsíce těhotenství (ale i v tomto období platí, že čím později, tím lépe). Mimochodem: další důvod proč si nic nezlomit. Ale není rentgen jako rentgen: třeba zubní rentgen je něco zcela jiného než masivní ozáření při tzv. vylučovací urografii nebo komputerové tomografii. (U toho zubaře konkrétně to nevadí ani v tom začátku těhotenství; jsou to malé dávky, směřují jinam, a krom toho se na těhotné břicho dá dát nějaké stínidlo, které je na rentgenových pracovištích vždycky k dispozici.)
4. Těhotná se nesmí potápět do hloubek větších než asi 10 m. Je to kvůli kesonové nemoci: mikrobublinky dusíku mají z krve plodu mnohem delší cestu než z krve matky (v cestě je placenta), takže i kdyby se těhotná potápěčka vynořovala striktně podle dekompresních tabulek, její plod může trpět závažnou kesonovou nemocí. Proto prý 30 % potomků takových žen má vrozené vady, jak jsem se někde dočetl, a zní to logicky: bublinky dusíku ucpávají cévy v orgánech, které se v tu dobu bouřlivě vyvíjejí. Týká se to ale jenom potápění s takovou tou bombou na zádech; na se šnorchlem a na nádech můžete jít třeba do sta metrů, když to zvládnete; tam žádná kesonová nemoc nehrozí. Kdo tomu rozumí, ví proč, kdo ne, ten to nepotřebuje a je zbytečné to tu vysvětlovat.
Když tohle říkám těhotným, většinou se smějí a považují to za vtip; totiž myšlenku, že by se těhotná šla potápět. Ale vzpomínám si na jedno děvče, které právě v začátku těhotenství bylo v Karibiku na nějakém potápění. Byla tam na dovolené s autorem těhotenství, což byl dost slavný filmový režisér, který to celé velkoryse financoval, a měli v úmyslu (aspoň ona ten úmysl měla) založit následně společnou domácnost. Těhotenství se pak kvůli tomu potápění nakonec přerušovalo, režisér si ji pak nevzal a celá záležitost nakonec měla pro její život tedy ještě mnohem závažnější důsledky, než se čekalo.
A to je vše, víc toho těhotným opravdu nezakazuji. Mohou dělat co se jim zlíbí, zvedat těžké věci (četl jsem dost dobře zdokumentovanou studii, která prokazuje, že těhotná tím spíše donosí své dítě do termínu porodu, čím více námahy podstupuje), sportovat (znám těhotnou, která běžela v polovině těhotenství půlmaratón), může chodit do sauny (to je suché teplo a i když se vám v ruce uvaří vajíčko, uvnitř těla máte stále těch asi 37 stupňů; pocení je totiž ohromná věc), může se opalovat, a to i na soláriu (UV paprsky pronikají pod kůži do hloubky sotva 2 milimetrů), může ... prostě může všechno.
Snad jen bych se přimlouval za to, aby se věci činily s mírou: neběhalo se do naprostého vyčerpání, nepobývalo se v sauně se zaťatýma zubama až do bezvědomí a neopalovalo se až do úplného oloupání pokožky.
Ale to platí, řekl bych, nejen pro dobu těhotenství.