Životospráva v těhotenství 3. (co jíst)

08.05.2022 08:52
Občas někde slyšíme, že žena v těhotenství jaksi „zblbne“, což je vyjádření odporné a pobuřující, ale nelze popřít, že u ženy v v tomto stavu k určitým psychickým změnám dochází. Lépe je říci, že její pozornost je specificky fokusovaná, což je sice zhruba totéž, ale zní to mnohem lépe. MUDr. & PhDr. Pavel Čepický pro to razí krásný termín „benigní těhotenská encefalopatie“ a zdůrazňuje ve svých textech, že se jedná o stav reversibilní ad integrum. (Vysvětlivka pro laiky: „s návratem do zcela původního stavu“; rozumí se, až pak to těhotenství pomine.) Pozornost těhotné ženy je tedy natolik specificky fokusovaná na obsah její dělohy, že ve výsledku nic není dost drahé, aby miminko bylo zdravé a chytré. A to je vpravdě ideální terén pro marketingové úsilí obchodních firem.
Proto je v každé lékárně minimálně jedna police věnovaná výživovým doplňkům pro těhotné, jež obsahují celé spektrum vitamínů, minerálů a některých až neuvěřitelných substancí. 
Hlavní složkou jsou vždy vitamíny, které vnímáme jako něco zásadního pro život od té doby, co mořeplavec James Cook (1728 - 1779) pomocí pomerančové šťávy a kyselého zelí učinil přítrž kurdějím, nemoci z nedostatku vitaminu C. Někteří si pak ještě ze střední školy pamatují cosi o beri-beri, nemoci z nedostatku vitaminu B1, na kterou umíraly africké děti při hladomorech. Jenže náš letopočet začíná číslicemi 20 a ne 17, nejsme v Africe a hladomory se v našich krajích vyskytují opravdu zřídka. V podmínkách současné střední Evropy s jejím blahobytem a nadbytkem všeho a zejména potravin je tak nedostatek některých vitamínů prakticky vyloučený. A také proto nebyl nikdy přinesen žádný důkaz o tom, že podávání vitamínů těhotné ženě nějak příznivě ovlivňuje osud její nebo jejího dítěte. 
Oblíbenou součástí vitaminových směsí nejen pro těhotné je v posledních letech hlavně vitamin D. Několik desetiletí notoricky známý jako ten, na němž závisí vstřebávání vápníku a tedy pevnost našich kostí, stal se dnes univerzálním ochráncem zdraví, léčí se s ním všechno a dokonce prý snižuje riziko rakoviny. Nerozumím příliš vitamínům, ale za dobu, po kterou se pohybuji v medicíně (přes 40 let), jsem zažil už několik kauz, kdy u starých zavedených léků byl náhle objeven nový, netušený a báječný účinek. První, na který si vzpomínám, bylo antihelmintikum levamizol (jmenoval se Decaris, vyráběla jej firma Janssen a snad se někde dělá dosud). Tehdy se s překvapením odhalilo, že má také účinky imunostimulační, zlepšuje imunitu, a začali jej tedy dávat imunologové. Užíval se se skvělými výsledky hezkých pár let, než se přišlo na to, že nemá účinek vůbec žádný (na tu imunitu myslím; na červíky fungoval pořád dobře). Od té doby podobný osud potkal (často opakovaně) několik substancí; napadá mě kyselina askorbová, kyselina acetylosalicylová, ale bylo jich víc. Prostě nové naděje vkládané do starých léků byly snad bez výjimky vždy zklamány. Já toho o vitaminu D vím málo, ale jeho současná renesance mi ty staré historie připomíná. Odtud moje skepse. (Není to jen vitamin D, mám tušení, že do podobného příběhu teď vstupuje i tzv. nízkomolekulární heparin, o kterém se také začíná mluvit v souvislosti s imunologií. Ale to do stati o těhotenských výživových doplňcích nepatří vůbec.)
Jak je možné, že lék, jehož účinek je prokázaný „vědeckými studiemi“, se ukáže jako neúčinný ? To by bylo na dlouhé povídání a našlo by se několik různých vysvětlení. Ale fakt je, že prý asi 80% medicínských technologií, míní se léků a léčebných postupů, se časem ukáže zcela neúčinných, ne-li škodlivých. Jestli jsem teď udělal radost laikům, slepě důvěřujícím moderní medicíně a vkládající do ní své naděje, nejsem si zcela jist.
Další z populárních vitamínů, které nacházejí komerční využití v různých fázích lidského rozmnožování, je vitamin E, tokoferol. Antisterilní vitamín se mu říká, jako že brání neplodnosti. Epitetum vychází ze zjištění, že když se laboratorním potkanům podává strava uměle zbavená vitaminu E, vázne jejich rozmnožování. Proto je vitamin E nikdy nechybějící součástí výživových doplňků pro ženy, které chtějí rychle otěhotnět. Tahle aplikace ovšem vyžaduje tyto dva logické přeskoky:
- jestliže nedostatek něčeho má určitý efekt, musíme předpokládat, že přebytek téhož má efekt zcela opačný ( U člověka se nikdy nepopsaly příznaky nedostatku vitaminu E; ve stravě je ho tolik, že to pravděpodobně ani není možné.)
-  musíme věřit, že lidé to mají stejně, jako ti potkani. 
Věřte, že ani jedno platit nemusí a také pravděpodobně neplatí..
Nicméně tokoferol, vitamin E, je dnes velmi populární, protože brání tzv. oxidativnímu stresu, a oxidativní stres je strašák naší doby; již to sousloví zní velmi znepokojivě. Nevím, kolik lidí (míním tzv. odborníků) ví o oxidativním stresu víc, než že se ten termín naučili vyslovovat. Pokoušel jsem se zjistit, co to je, od svého synka, který studuje lékařskou fakultu a v chemii je docela dobrý. „No, to přece způsobují volné radikály!“ Jsa stejně chytrý jako předtím, nenašel jsem odvahu říci nic jiného než: “Aha...“ Aby bylo jasno: nepopírám, že cosi jako volné radikály existuje. Nepopírám, že nějaký účinek mají. Ale obávám se, že lidí, kteří ten pojem opravdu chápou (já mezi ně nepatřím, ač jsem se o to snažil) a lidí, kteří zároveň mají klinické zkušenosti a jsou schopní domyslet a kriticky zhodnotit praktické dopady jejich existence a jejího ovlivnění, je jako šafránu. Ze zkušenosti svého dlouhého působení v medicíně totiž vím, že vzdálenost mezi teoretickým poznáním molekulárního mechanismu něčeho a laboratorními výsledky, a na druhé straně klinickými, to jest praktickými dopady téhož, je strašně, opravdu strašně veliká.
Dále potravinové doplňky pro těhotné zpravidla obsahují nějaké minerály. O železe, prvku nutném pro tvorbu hlavně krevního barviva, a jeho preventivním podávání všem těhotným se popsalo hodně, ale žádné důkazy o prospěšnosti rutinního podávání nikdo nepodal. Ale jisté je, že tablety s železem dost často vyvolávají různé zažívací potíže a ty, co je vyvolávají méně, jsou drahé. 
Tady si neodpustím jednu příhodu: Měl jsem v péči ženu, která měla nízkou hladinu hemoglobinu, pro jehož tvorbu je železo klíčové. Její krevní obraz byl skoro zralý na transfuzi. Zkoušel jsem různé tablety se železem, po jedněch měla zácpu, po druhých průjem a z jiných jí bylo normálně špatně. Pak jí někdo poradil, ať vezme jablko, napíchá do něj hřebíky, nechá je tam přes noc a ráno (po vytažení těch hřebíků !) to jablko sní. Smál jsem se tomu, jenže ten hemoglobin se jí fakt spravil! Zdůrazňuji, že prodávám, jak jsem koupil a nikomu to neradím. Ale až půjdete do Hornbachu kupovat osmdesátky hřebíky, nekupte ty zinkované...
 Vápník, který je potřebný pro tvorbu kostí plodu, by byl dalším logickým prvkem, zařaditelným jako výživový doplněk pro těhotné. Ale ani pro něj nejsou žádné důkazy o prospěšnosti. Většina lidí si sice myslí, že když bude mít v potravě málo vápníku, bude se ten minerál odčerpávat ze zubů, které se budou kazit. Ještě ze studií si vzpomínám na jednu přednášku, kde se profesor stomatologie tomu smál a tvrdil, že to není možné. Ne že by se těhotným zuby víc nekazily, to ano, ale prý je to způsobeno jednak odlišným chemismem slin těhotné ženy, jednak odlišnými stravovacími stereotypy. Ale vápník, ten se prý z nich odčerpávat nemůže i při sebevětším jeho nedostatku.
Dalším prvkem, o kterém se tvrdí, že je pro těhotné velmi důležitý a jehož nedostatek je prý velmi rozšířený, je hořčík. Ale popravdě řečeno nevím, k čemu by měl důležitý, i když se o něm věří, že snižuje pohotovost ke křečím a různým paresteziím (taková ta různá mravenčení v rukách a podobně), které těhotné často trápí. Což o to, hořčík se u křečových stavů (třeba eklampsie, závažné těhotenské komplikace, doprovázené křečemi) opravdu podává, ale musí to být do žíly a v takových dávkách, kterým se nelze podáním perorálním (ústy) ani přiblížit. A jak se zjistí, že někdo má málo hořčíku v těle to taky nevím, protože 99% hořčíku je v buňkách, a jen 1% mimo ně, takže odběr a vyšetření krve nám neřekne vůbec nic. A za všemi publikacemi o hořčíku lze ostatně vidět firmy, které preparáty s hořčíkem vyrábějí a prodávají, až člověka napadne, zda vědecká pravda nezůstala někde v pozadí. 
Poznámka: Můj skeptický pohled na význam hořčíku není v žádném kontrapunktu s tím, že jej dost často svým pacientkám předepisuji. Jednak je spolehlivě neškodný a hlavně: placebový efekt je ohromná věc.
A tak bych mohl pokračovat dál, o podávání různých obskurních prvků jako selen a zinek a jiných ani nemluvím, to už je mystika čirá. 
Zdálo by se tedy, že jsem ve výživových doplňcích naprostý nihilista. Nejsem, existují 3 (tři) substance, jež snad k užitku opravdu jsou. Jsou to tyto:
1. Kyselina listová. Její podávání snižuje údajně riziko rozštěpů v obličeji. Za těmito objevy stojí profesorka Marie Tolarová z Pacific University v Oregonu, která se celoživotně věnuje prevenci rozštěpových vad v obličeji, a protože to je rodačka z jihočeského Tábora, žádný pravověrný Čech si nedovolí o tomto účinku kyseliny listové pochybovat. Pravda ovšem je, že některé tyto studie byly prováděny v oblastech třetího světa; je otázka, zda by stejně vyšly v podmínkách nadbytku všeho, v kterém žijeme my. Ať tak či onak, má-li mít kyselina listová nějaký význam v prevenci těchto vad, musí se podávat spíš preventivně, v době, kdy těhotenství vzniká. Po uplynutí 28. dne po početí už žádný efekt mít nemůže (aspoň to tvrdila ikona české embryologie legendární prof. J. E. Jirásek).
2. Jód. Jsme středozemský národ, nemáme mořské pobřeží, a proto jíme poměrně málo různých těch „frutti di mare“, které jód obsahují. Navíc zejména v některých oblastech je málo jódu ve vodě; typické tím bylo Podkrkonoší, ale je i Praha, kde pijeme Želivku, tedy vodu povrchovou. Tam, kde pijí vodu z hlubinných vrtů, jež prošla druhohorními mořskými usazeninami (typicky pískovce české křídové tabule), jsou na tom lépe. Jód je zapotřebí pro funkci štítné žlázy matky i plodu, protože je součástí hormonu štítné žlázy thyroxinu. A ten je zase nezbytný pro správný rozvoj nervového systému. Proto děti, jejichž matky v těhotenství trpěly výrazným nedostatkem jódu, byly postiženy tzv. endemickým kretenismem. Endemickým proto, že to bylo typické pro některé oblasti (třeba už zmíněné Podkrkonoší, v zahraničí třeba Tyrolsko). Klinický obraz kretenismu nebudu popisovat, je jasný už z toho názvu. Dnes už se tahle relativně těžká postižení nevyskytují, protože se (právě proto) jóduje kuchyňská sůl a k tak krutému nedostatku jódu dojít nemůže, ale i s tím je průměrný příjem jódu v české stravě prý asi 50 µg, zatímco těhotná by potřebovala asi 150 µg. Existuje tak „sekera“ asi 100 µg, díky která se u dětí může projevit tzv. kognitivními poruchami (týkající se poznávání). A skutečně existují studie, které prokazují, že děti matek, jež v těhotenství dostávaly přídavek jódu, mají méně problémů ve škole. Proto také přípravek Jodid 100, obsahující oněch 100 µg onoho prvku, je hrazený z veřejného zdravotního pojištění. Takto o tom plamenně hovořívá na konferencích o fetální medicíně doc. Límanová, endokrinoložka z pražské III. interní kliniky, která se dokonce, myslím, o tu úhradu jódu zdravotní pojišťovnou zasloužila.
3. Omega-3 nenasycené mastné kyseliny (které budu dále pro stručnost nazývat DHA, zkratkou anglického dokohexaenic acid). Vyskytují se v tuku mořských ryb a mají působit příznivě na rozvoj psychických a pohybových funkcí. Existuje studie, která dokazuje, že děti žen, které jedly alespoň dvakrát týdně pokrm z mořských ryb (300 g rybího masa za týden), dosahují lepších výsledků v inteligenčních testech. A stejných výsledků se dosáhne podáváním přípravků s těmito substancemi ! Zní to až neuvěřitelně, ale ta studie1 vyšla v Lancetu, a to je opravdu velmi prestižní a velmi solidní britský vědecký časopis. Ale zajímavé je, že to zvýšení inteligence prokázali pouze pro plody ženského pohlaví (u mužského pohlaví jen u dětí nedonošených). Úvahy na téma, zda muž dosahuje i za normálních okolností maximálního možného inteligenčního stropu, nebo naopak zda chlapci jsou již svou podstatou tak blbí, že jim ani ty ryby nepomohou, ponechávám ideologům genderové animozity. V každém případě ale, když jedna z českých firem svůj výživový doplněk pro těhotné s obsahem DHA nazvala „Einstein“, šlápla vedle. Jejich užíváním Einsteina nevytvoříte, možná nějakou Einsteinku.
Z předchozího textu by se zdálo, že jsem k podávání výživových doplňků v těhotenství, zejména vitamínů, skeptický. Jsem, ale to, co jsem napsal, platí pro zdravé ženy (kterých je drtivá většina). Nemluvím o lidech nemocných, kteří mají nějaká dietní omezení, nebo trpí poruchou vstřebávání nějaké složky potravy. 
Nemluvím také o lidech s deviantními potravními návyky (svým způsobem tedy také nemocných). O vegetariánkách mi tvrdil jeden známý výživový odborník, že by nějaké železité preparáty v těhotenství brát měly, protože v rostlinné stravě sice železo je, ale podstatně méně využitelné. Ještě problematičtější situace je pak u vegetariánů extrémních, veganů, kteří nejedí ani vejce a mléčné výrobky. Těm něco chybět musí, protože jsou aminokyseliny (stavební součásti bílkovin), které si naše tělo prostě vyrobit neumí (tzv. esenciální aminokyseliny) a které prostě potravou přijímat musíme, ale rostlinné bíkoviny je neobsahují. Ale o problematice vývoje plodu u žen takto postižených nevím nic, a i když se tím někdo jistě zabýval, já se o to nezajímal. I kvůli přesvědčení, že v tomto případě je výživová karence problém okrajový, protože děti mnohem více než nedostatek nějakých amikokyselin poznamená výchova jejich poněkud švihlých rodičů. A s tím nic nenadělám.

Občas někde slyšíme, že žena v těhotenství jaksi „zblbne“, což je vyjádření odporné a pobuřující, ale nelze popřít, že u ženy v v tomto stavu k určitým psychickým změnám dochází. Lépe je říci, že její pozornost je specificky fokusovaná, což je sice zhruba totéž, ale zní to mnohem lépe. MUDr. & PhDr. Pavel Čepický pro to razí krásný termín „benigní těhotenská encefalopatie“ a zdůrazňuje ve svých textech, že se jedná o stav reversibilní ad integrum. (Vysvětlivka pro laiky: „s návratem do zcela původního stavu“; rozumí se, až pak to těhotenství pomine.) Pozornost těhotné ženy je tedy natolik specificky fokusovaná na obsah její dělohy, že ve výsledku nic není dost drahé, aby miminko bylo zdravé a chytré. A to je vpravdě ideální terén pro marketingové úsilí obchodních firem.

Proto je v každé lékárně minimálně jedna police věnovaná výživovým doplňkům pro těhotné, jež obsahují celé spektrum vitamínů, minerálů a některých až neuvěřitelných substancí. 

Hlavní složkou jsou vždy vitamíny, které vnímáme jako něco zásadního pro život od té doby, co mořeplavec James Cook (1728 - 1779) pomocí pomerančové šťávy a kyselého zelí učinil přítrž kurdějím, nemoci z nedostatku vitaminu C. Někteří si pak ještě ze střední školy pamatují cosi o beri-beri, nemoci z nedostatku vitaminu B1, na kterou umíraly africké děti při hladomorech. Jenže náš letopočet začíná číslicemi 20 a ne 17, nejsme v Africe a hladomory se v našich krajích vyskytují opravdu zřídka. V podmínkách současné střední Evropy s jejím blahobytem a nadbytkem všeho a zejména potravin je tak nedostatek většiny vitamínů prakticky vyloučený. A také proto nebyl nikdy přinesen žádný důkaz o tom, že podávání vitamínů těhotné ženě nějak příznivě ovlivňuje osud její nebo jejího dítěte. 

Oblíbenou součástí vitaminových směsí nejen pro těhotné je v posledních letech hlavně vitamin D. Několik desetiletí notoricky známý jako ten, na němž závisí vstřebávání vápníku a tedy pevnost našich kostí, stal se dnes univerzálním ochráncem zdraví. Léčí se s ním všechno a dokonce prý snižuje riziko rakoviny. 

Nerozumím příliš vitamínům, ale za dobu, po kterou se pohybuji v medicíně (asi 40 let), jsem zažil už několik kauz, kdy u starých zavedených léků byl náhle objeven nový, netušený a báječný účinek, který se ale po nějaké době používání obvkle nepotvrdil. 

První, na který si vzpomínám, bylo antihelmintikum levamizol (jmenoval se Decaris, vyráběla jej dánská firma Janssen a snad se někde dělá dosud). Tehdy se s překvapením odhalilo, že má také účinky imunostimulační, tedy posiluje imunitu, a začali jej  dávat imunologové. Užíval se se skvělými výsledky hezkých pár let, než se přišlo na to, že nemá účinek vůbec žádný (na tu imunitu myslím; na červíky fungoval pořád dobře). 

Podobný osud pak potkal (často opakovaně) několik jiných substancí; napadá mě kyselina askorbová, kyselina acetylosalicylová, antidiabetium metformin, ale bylo jich víc. Prostě nové naděje vkládané do starých léků byly snad bez výjimky vždy zklamány. Já toho o vitaminu D vím málo, ale jeho současná renesance mi ty staré historie připomíná. Odtud moje skepse. 

Není to jen vitamin D. Mám tušení, že do podobného příběhu teď vstupuje i tzv. nízkomolekulární heparin, o kterém se také začíná mluvit v souvislosti s imunologií. Ale to do stati o těhotenských výživových doplňcích nepatří vůbec.

Jak je možné, že lék, jehož účinek je prokázaný „vědeckými studiemi“, se ukáže jako neúčinný ? To by bylo na dlouhé povídání a našlo by se několik různých vysvětlení. Ale fakt je, že prý asi 80% medicínských technologií, míní se léků a léčebných postupů, se časem ukáže zcela neúčinných, ne-li škodlivých. Jestli jsem teď udělal radost laikům, slepě důvěřujícím moderní medicíně a vkládající do ní své naděje, nejsem si zcela jist.

Další z populárních vitamínů, které nacházejí komerční využití v různých fázích lidského rozmnožování, je vitamin E, tokoferol. Antisterilní vitamín se mu říká proto,  že údajně brání neplodnosti. Ten názor vychází z již klasického a dávného experimentu: když se laboratorním potkanům podávala strava uměle zbavená vitaminu E, vázlo jejich rozmnožování. 

Víra v příznivý účinek vitamínu E na plodnost lidí vyžaduje ovšem dva dosti brutální logické přeskoky (a platí to pro většinu vitamínů a jejich deklarovaných blahodárných účinků):

1. jestliže nedostatek něčeho má určitý efekt, musíme předpokládat, že přebytek téhož má efekt zcela opačný ( U člověka se třeba nikdy nepopsaly příznaky nedostatku vitaminu E; ve stravě je ho tolik, že to pravděpodobně ani není možné.)

2.  musíme věřit, že lidé to mají stejně, jako ti potkani. 

Ani jedno z toho platit nemusí a také pravděpodobně neplatí..

Přesto je vitamin E nikdy nechybějící součástí výživových doplňků pro ženy, které chtějí rychle otěhotnět.

V poslední době se zdůrazňuje i to, že vitamin E je antioxidantem a brání proto tzv. oxidativnímu stresu. Oxidativní stres je jeden ze strašáků naší doby. Každý uzná, že již to sousloví zní velmi znepokojivě. Nevím, kolik lidí (míním tzv. odborníků) ví o oxidativním stresu víc, než že se ten termín naučili vyslovovat. Pokoušel jsem se zjistit, od svého synka, který studuje lékařskou fakultu a v chemii je docela dobrý, co to je. „No, to přece způsobují volné radikály!“ Jsa stejně chytrý jako předtím, nenašel jsem odvahu říci nic jiného než: “Aha...“ Aby bylo jasno: nepopírám, že cosi jako volné radikály existuje. Nepopírám, že nějaký účinek mají. Ale obávám se, že lidí, kteří ten pojem opravdu chápou (já mezi ně nepatřím, ač jsem se o to snažil) a lidí, kteří zároveň mají klinické zkušenosti, je jako šafránu. Míním těch, kteří jsou schopní domyslet a kriticky zhodnotit praktické dopady existence těch volných radikálů a jejich ovlivnění léky.  Ze zkušenosti svého dlouhého působení v medicíně totiž vím, že vzdálenost mezi teoretickým poznáním molekulárních mechanismů nebo laboratorními výsledky na jedné straně, a klinickými, to jest praktickými dopady téhož na straně druhé, je strašně, opravdu strašně veliká.

Dále potravinové doplňky pro těhotné zpravidla obsahují nějaké minerály. O železe, prvku nutném pro tvorbu hlavně krevního barviva, a jeho preventivním podávání plošně všem těhotným se popsalo hodně, ale žádné důkazy o prospěšnosti nikdo nepodal. Na rozdíl od toho je ale nepochybné, že tablety s železem často vyvolávají různé zažívací potíže. Některé je vyvolávají méně, ale jsou drahé.  

Tady si neodpustím jednu příhodu: Měl jsem v péči ženu, která měla nízkou hladinu hemoglobinu, pro jehož tvorbu je železo klíčové. Její krevní obraz byl skoro zralý na transfuzi. Zkoušel jsem různé tablety se železem, po jedněch měla zácpu, po druhých průjem a z jiných jí bylo normálně špatně. Pak jí někdo poradil, ať vezme jablko, napíchá do něj hřebíky, nechá je tam přes noc a ráno (po vytažení těch hřebíků !) to jablko sní. Smál jsem se tomu, jenže ten hemoglobin se jí fakt spravil! Zdůrazňuji, že prodávám, jak jsem koupil a nikomu to neradím. Ale až půjdete do Hornbachu kupovat osmdesátky hřebíky, nekupte ty zinkované...

 Vápník, který je potřebný pro tvorbu kostí plodu, by byl dalším logickým prvkem, zařaditelným jako výživový doplněk pro těhotné. Ale ani pro něj nejsou žádné důkazy o prospěšnosti. Většina lidí si myslí, že když bude mít v potravě málo vápníku, bude se ten minerál odčerpávat ze zubů, které se budou kazit. Ještě ze studií si vzpomínám na jednu přednášku, kde se profesor stomatologie tomu smál a tvrdil, že to není možné. Ne že by se těhotným zuby víc nekazily, to ano, ale prý je to způsobeno jednak odlišným chemismem slin těhotné ženy, jednak odlišnými stravovacími stereotypy. Ale vápník, ten se prý z nich odčerpávat nemůže i při sebevětším jeho nedostatku.

Dalším prvkem, o kterém se tvrdí, že je pro těhotné velmi důležitý a jehož nedostatek je prý velmi rozšířený, je hořčík. Ale popravdě řečeno nevím, k čemu by měl důležitý, i když se o něm věří, že snižuje pohotovost ke křečím a různým paresteziím (taková ta různá mravenčení v rukách a podobně), které těhotné často trápí. Což o to, hořčík se u křečových stavů (třeba eklampsie, závažné těhotenské komplikace, doprovázené křečemi) opravdu podává, ale musí to být do žíly a v takových dávkách, kterým se nelze podáním perorálním (ústy) ani přiblížit. A jak se zjistí, že někdo má málo hořčíku v těle to taky nevím, protože 99% hořčíku je v buňkách, a jen 1% mimo ně, takže odběr a vyšetření krve nám neřekne vůbec nic. A za všemi publikacemi o hořčíku lze ostatně vidět firmy, které preparáty s hořčíkem vyrábějí a prodávají, až člověka napadne, zda vědecká pravda nezůstala někde v pozadí. 

Můj skeptický pohled na význam hořčíku není v žádném kontrapunktu s tím, že jej dost často svým pacientkám předepisuji. Jednak je spolehlivě neškodný a hlavně: placebový efekt je ohromná věc.

A tak bych mohl pokračovat dál, o podávání různých obskurních prvků jako selen a zinek a jiných ani nemluvím, to už je mystika čirá. 

Zdálo by se tedy, že jsem ve výživových doplňcích naprostý nihilista. Nejsem. Existují 3 (tři) substance, jež snad k užitku opravdu jsou. Jsou to tyto:

1. Kyselina listová. Její podávání snižuje údajně riziko rozštěpů v obličeji. Za těmito objevy stojí profesorka Marie Tolarová z Pacific University v Oregonu, která se celoživotně věnuje prevenci rozštěpových vad v obličeji. A protože to je rodačka z jihočeského Tábora, žádný pravověrný Čech si nedovolí o tomto účinku kyseliny listové pochybovat. Pravda ovšem je, že některé tyto studie byly prováděny v oblastech třetího světa; je otázka, zda by stejně vyšly v podmínkách nadbytku všeho, v kterém žijeme my. Ať tak či onak, má-li mít kyselina listová nějaký význam v prevenci těchto vad, musí se podávat spíš preventivně, v době, kdy těhotenství vzniká. Po uplynutí 28. dne po početí už žádný efekt mít nemůže (aspoň to tvrdila ikona české embryologie legendární prof. J. E. Jirásek).

2. Jód. Jsme středozemský národ, nemáme mořské pobřeží, a proto jíme poměrně málo různých těch „frutti di mare“, které jód obsahují. Navíc zejména v některých oblastech je málo jódu ve vodě; typické tím bylo Podkrkonoší, ale je to i Praha, kde pijeme Želivku, tedy vodu povrchovou. Tam, kde pijí vodu z hlubinných vrtů, jež prošla druhohorními mořskými usazeninami (typicky pískovce české křídové tabule), jsou na tom lépe. Jód je zapotřebí pro funkci štítné žlázy matky i plodu, protože je součástí hormonu štítné žlázy thyroxinu. A ten je zase nezbytný pro správný rozvoj nervového systému. Proto děti, jejichž matky v těhotenství trpěly výrazným nedostatkem jódu, byly postiženy tzv. endemickým kretenismem. Endemickým proto, že to bylo typické pro určité oblasti (třeba už zmíněné Podkrkonoší, v zahraničí třeba Tyrolsko). Klinický obraz kretenismu nebudu popisovat, je jasný už z toho názvu. Dnes už se tahle relativně těžká postižení nevyskytují, protože se (právě proto) jóduje kuchyňská sůl a k tak krutému nedostatku jódu dojít nemůže. Ale i s tím je průměrný příjem jódu v české stravě prý asi 50 µg, zatímco těhotná by potřebovala asi 150 µg. Existuje tak „sekera“ asi 100 µg, díky která se u dětí může projevit tzv. kognitivními poruchami (týkající se poznávání). A skutečně existují studie, které prokazují, že děti matek, jež v těhotenství dostávaly přídavek jódu, mají méně problémů ve škole. Proto také přípravek Jodid 100, obsahující oněch 100 µg onoho prvku, je hrazený z veřejného zdravotního pojištění. Takto o tom plamenně hovořívá na konferencích o fetální medicíně doc. Límanová, endokrinoložka z pražské III. interní kliniky, která se dokonce, myslím, o tu úhradu jódu zdravotní pojišťovnou zasloužila.

3. Omega-3 nenasycené mastné kyseliny (které budu dále pro stručnost nazývat DHA, zkratkou anglického dokohexaenic acid). Vyskytují se v tuku mořských ryb a mají působit příznivě na rozvoj psychických a pohybových funkcí. Existuje studie, která dokazuje, že děti žen, které jedly alespoň dvakrát týdně pokrm z mořských ryb (300 g rybího masa za týden), dosahují lepších výsledků v inteligenčních testech. A stejných výsledků se dosáhne podáváním přípravků s těmito substancemi ! Zní to až neuvěřitelně, ale ta studie vyšla v Lancetu [1], a to je opravdu velmi prestižní a velmi solidní britský vědecký časopis. Ale zajímavé je, že to zvýšení inteligence prokázali pouze pro plody ženského pohlaví (u mužského pohlaví jen u dětí nedonošených). Úvahy na téma, zda muž dosahuje i za normálních okolností maximálního možného inteligenčního stropu, nebo naopak zda chlapci jsou již svou podstatou tak blbí, že jim ani ty ryby nepomohou, ponechávám ideologům genderové animozity. V každém případě ale, když jedna z českých firem svůj výživový doplněk pro těhotné s obsahem DHA nazvala „Einstein“, šlápla vedle. Jejich užíváním Einsteina nevytvoříte, možná nějakou Einsteinku.

 

Z předchozího textu by se zdálo, že jsem k podávání výživových doplňků v těhotenství, zejména vitamínů, skeptický. Jsem, ale to, co jsem napsal, platí pro zdravé ženy (kterých je drtivá většina). Nemluvím o lidech nemocných, kteří mají nějaká dietní omezení, nebo trpí poruchou vstřebávání nějaké složky potravy. 

Nemluvím také o lidech s deviantními potravními návyky (svým způsobem tedy také nemocných). O vegetariánkách mi tvrdil jeden známý výživový odborník, že by nějaké železité preparáty v těhotenství brát měly, protože v rostlinné stravě sice železo je, ale podstatně méně využitelné. Ještě problematičtější situace je pak u vegetariánů extrémních, veganů, kteří nejedí ani vejce a mléčné výrobky. Těm něco chybět musí, protože jsou aminokyseliny (stavební součásti bílkovin), které si naše tělo prostě vyrobit neumí (tzv. esenciální aminokyseliny) a které prostě potravou přijímat musíme, ale rostlinné bíkoviny je neobsahují. Ale o problematice vývoje plodu u žen takto postižených nevím nic, a i když se tím někdo jistě zabýval, já se o to nezajímal. I kvůli přesvědčení, že v tomto případě je výživová karence problém okrajový, protože děti mnohem více než nedostatek nějakých amikokyselin poznamená výchova jejich poněkud švihlých rodičů. A s tím nic nenadělám.

 

1. Hibbeln J.R. et al.: Maternal Seafood Consuption in Pregnancy and Neurodevelopmental Outcomes in Chldhood, Lancet 369, 2007, 578-585


 

 

Zpět